Přečtizamě.cz
Čtenářský deník se zaměřením na českou literaturu od počátků do současnosti. Strukturované čtenářské zápisy se zpracovanými obsahy kanonických textů, základními intepretacemi těchto děl a jejich bibliografickými údaji.
Rozprava o zdviži

Vstupte do prostoru knihy a nechte vypravěče, aby Vás nelehkou cestou ve formě rozhovoru vypravěče s anonymním čtenářem provedl. Čtenář je připravován na příchod „důležité řeči“, proto neváhejte a zjistěte, co je jejím obsahem…

Autor: Věra Linhartová

První vydání: 1965

Žánr: novela

 

Úvod knihy se snaží seznámit čtenáře se stylem pozorování blížícího se příběhu. Vypravěč se čtenářem rozmlouvá na téma „teorie literární tvorby“ a celá část tak převládá svým teoretickým, obecným a polemizujícím charakterem.

V části Děj se setkáváme s panem Jesvelem, který bydlí spolu se svou tetou, strýcem a jimi adoptovanou dívkou na jednom z pražských předměstí. Pan Jesvel pracuje jako pomocná síla v jazykovém oddělení Československé akademie věd, kde pracuje spolu s dalšími kolegy na mnohojazyčném universálním slovníku. Z okraje Prahy dojíždí do Akademie věd pravidelně autobusem a tramvají a na těchto cestách se zaměstnává jazykovými a „filozofickými“ úvahami.

Při jedné z cest pan Jesvel potká svého dávného známého, který pracuje jako ředitel dětského domova. Dávný přítel přijme pana Jesvela jako vychovatele, aniž by jeho přijetí kdekoli nahlásil. Krátce na to je pan Jesvel vyslán pro peníze, které má vyzvednou z banky pro potřeby domova. Pan Jesvel však téměř všechny peníze spolu s dětmi, které ho doprovází, díky své lehkovážnosti utratí. Jeho „zvláštní“ chování neváhá na příslušné úřady nahlásit sestra Štěpánka, která v domově taktéž pracuje. Spolu s úředníky do domova přichází i Jesvelova teta, která mu sdělí, že Hilleborg zemřela na zápal plic a žádá ho, aby se vrátil domů a šel Hilleborg na pohřeb. I s úředníky je dohodnuto, že pan Jesvel prozatím dětský domov opustí, vrátí se do svého původního bydliště a ke své původní práci.

V poslední částí knihy, „doslovu“, autorka uvádí své návrhy (požadavky), které je třeba aplikovat při dramatizaci Rozpravy o zdviži. Ta je dle jejího názoru pro případnou dramatizaci vhodná zejména svým dialogickým charakterem.

 

Bibliografický údaj: LINHARTOVÁ, Věra. Rozprava o zdviži. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 1965. 79 s.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*


8 − tři =

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>