Nejstarší česky psaná veršovaná kronika reprezentuje nižší styl, bezrozměrný verš proměnné délky (nejpočetnějším je oktosylabický verš) s převládajícím gramatickým rýmem.


Autor: neznámý (dříve mylně asociován s Dalimilem Mezeřickým)

Vznik díla: kolem roku 1310 (jistě ne před rokem 1310 – nástup Jana Lucemburského na trůn)

Žánr: kronika

Na samém začátku je třeba upozornit, že označení kroniky „Dalimilova“ pochází z jejího mylného spojení s Dalimilem Mezeřickým, jenž byl kanovníkem kostela ve Staré Boleslavi. Skutečný autor kroniky nebyl nikdy identifikován a jediné informace, které o něm víme, pocházejí ze samotné kroniky. Víme tak pouze, že se jednalo o vzdělaného vlastence, pravděpodobně šlechtice, konzervativního vzdělaného muže.

Kronika tak řečeného Dalimila je nejstarší českou veršovanou kronikou a tvoří bezesporu jeden ze základních pilířů nejstaršího českého písemnictví. Sám autor za prameny svého díla označuje pět jemu předcházejících děl, a to Kroniku boleslavskou, pražskou, břevnovskou, opatovickou a vyšehradskou. Až do roku 1125 (smrt Vladislava I.) lze za nejvýznamnější zdroj tak řečeného Dalimila považovat Kosmovu kroniku českou, kterou je v Dalimilově pojetí s největší pravděpodobností Kronika boleslavská. Kromě zmíněných kronik Dalimil čerpal též z národních, kmenových, místních, kostelních či erbovních pověstí a dalších zdrojů.

Shodně s Kosmou Dalimil svoji kroniku zahajuje výjevem stavby babylónské věže, zmatením jazyků a jejich následným rozptýlením v celý svět. Od těchto biblických motivů, opět shodně s Kosmou, postupuje k počátečnímu osídlení země české praotcem Čechem. Opomenuta nezůstává ani postava kněžny Libuše nebo první Přemyslovec na českém trůnu, kterým byl Přemysl Oráč. Zachyceny jsou i mocenské boje nastalé po smrti kněžny Libuše, zvané jako Dívčí válka.

Českou historii dílo zachycuje až do roku 1314, tedy do smrti krále Jana Lucemburského. V Kronice tak řečeného Dalimila jsou obsaženy i události z doby po smrti Jana Lucemburského, a to až do roku 1325. Jejich původcem však již nebyl původní autor, řečený Dalimil, ale autoři jiní.

Opět shodně s Kosmovým dílem nebyla ani tato kronika pouze zaznamenáním historie, ale též politickým programem, který zdůrazňoval vlastenecké a protiněmecké tendence. Mnohdy je Kronika tak řečeného Dalimila označována dokonce za „dílo národního uvědomění“. O jejím významu svědčí též skutečnost, že se dílo dočkalo mnoha opisů a aktualizací a že jeho vydávání bylo velmi často situováno do mezníkových okamžiků vývoje české země.

Bibliografický údaj: DALIMIL. Nejstarší česká rýmovaná kronika tak řečeného Dalimila. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1958. 343 s.