Realistické drama, jehož vstup na prkna, která znamenají svět, nebyl až tak jednoduchý. Prostředí venkova Stroupežnický vyobrazil bez jakékoli idealizace, která se v době uvedení komedie Naši furianti očekávala.
Autor: Ladislav Stroupežnický
Divadelní premiéra: 1887, Národní divadlo
Žánr: drama (komedie)
Obecní zastupitelé Honic mají jmenovat nového ponocného. O funkci ponocného se ucházejí dva muži, vysloužilý voják Bláha a krejčí Fiala. Starosta obce Dubský chce, aby byl za ponocného zvolen Bláha, první radní Bušek však chce za ponocného jmenovat Fialu.
Dubský i Bušek se chovají jako furianti, chtějí mít pravdu za každou cenu. Otázka zvolení ponocného vrcholí okamžikem, kdy je u kapličky nalezen dopis, který hrozí, že nebude-li do funkce zvolen Bláha, bude vesnice zapálena. Za autora dopisu všichni označují Bláhu, a za ponocného je tak zvolen krejčí Fiala. Švec Habršperk však odhaluje skutečného autora dopisu, když porovná písmo Kristýny (dcera Fialy) s písmem dopisu, k jehož napsání byla otcem donucena.
Celým příběhem prostupuje láska dvou mladých lidí, Václava (syn Dubského) a Verunky (dcera Buška). Oba otcové se nejdříve domluví na svatbě svých dětí, avšak po příhodě s volbou ponocného svatbu odvolají a Václav se rozhodne, že se nechá zapsat na vojnu. Bušek je však pod pohrůžkou Habršperka, který hrozí, že ho vydá četníkovi za jeho pytláctví, donucen se s Dubským usmířit a slib o svatbě obnovit. Verunka běží pro Václava a ten se vrací zpět do Honic.
Bibliografický údaj: TYL, Josef Kajetán; STROUPEŽNICKÝ, Ladislav; MRŠTÍK, Alois; MRŠTÍK, Vilém. Strakonický dudák aneb Hody divých žen. Naši furianti. Maryša. 2. vyd. v této sestavě. Praha: Mladá fronta, 1987. 323 s.