Dílo barokní antiteze s rysy doznívajícího renesančního humanismu, který se projevuje snahou o úplné poznání světa. Text s rysy kritiky a satiry variující v nesčetných podobách protiklady života světského a duchovního.

Autor: Jan Amos Komenský

První vydání: 1631 (první verze spisu dokončena v roce 1623)

Žánr: alegorie, druhá část knihy částečně traktátem

Hlavním hrdinou knihy je poutník, který prochází městem, jež je alegorií celého světa. V první části knihy se chce poutník rozhodnout, jakým směrem se ve svém životě vydá, jaké si zvolí zaměstnání. Vydává se tak spolu se svými průvodci Všezvědem Všudybudem (personifikace lidské zvědavosti) a Mámením (personifikace myšlenkové zpohodlnělosti) do ulic města, aby si zde svůj osud sám vybral. Na začátku své pouti městem vypravěč a poutník v jedné osobě nalézá bránu života, která je symbolem narození každého člověka, a bránu rozchodu (volba zaměstnání), hlavní náměstí a dále šest ulic. Tyto ulice symbolizují šest středověkých stavů (rodina, řemeslníci, učenci, vláda, vojáci a duchovní). Na své cestě městem taktéž naráží na hrad štěstí, v němž sídlí vládkyně Fortuna, a který je jen velmi těžko dostupný. Po přístupu na hrad touží nejeden obyvatel města, jelikož těm, kteří se do hradu dostanou, je dopřáno nejen bohatství, ale i sláva a nepředstavitelná rozkoš.

Průvodci Všezvěd Všudybud a Mámení svému svěřenci při průchodu městem ve snaze, aby poutník nepoznal skutečný svět, ale pouze jeho zidealizovanou podobu, nasazují růžové brýle. Poutníkovi však brýle ne zcela přiléhají a on tak koutkem oka vidí, jaký svět ve skutečnosti je. Poznává, že svět není přehledně a dokonale uspořádaný, ale že je naplněný nesvobodou, bídou, marností, intrikami a falešným chováním prostých lidí i církevních představitelů.

Poté, co poutník celé město spolu se svými průvodci zhlédne, propadá na základě všeho, co dosud viděl, v zoufalství, že místo, jež by vyhovovalo nejen jeho tělu, ale i duši, v celém městě dosud nenašel.

V druhé části knihy však nakonec své místo ve městě (světě) poutník přece jen nachází. Sám Bůh jej totiž povolává do jeho vlastního srdce, ve kterém se „setkává“ s Kristem. Ten poutníka přijímá do neviditelného společenství Bohem vyvolených, tedy do pravé církve. Právě ve svém srdci a v církvi a víře samotné tak poutník nachází skutečný řád, dokonalou existenci a věčné štěstí. Z městského labyrintu se tak hrdina nesnaží utéct, ale naopak odchází do jeho středu, do svého srdce naplněného vírou a pravdou, ve kterém nachází svou šťastnou a spokojenou budoucnost.

Bibliografický údaj: KOMENSKÝ, Jan Amos. Labyrint světa a ráj srdce. Vyd. v Odeonu 3. Praha: Odeon, 1984. 195 s.