Sbírka 13 baladických básní, kterou již nelze označit jinak než jako českou klasiku. S výjimkou balady Záhořovo lože jsou hlavními hrdinkami příběhů vždy ženy. Sbírka je taktéž silně ovlivněná lidovým prostředím a s ním spojenými tradicemi.


Autor: Karel Jaromír Erben

První vydání: 1853

Žánr: básnická sbírka

Kytice

V úvodní skladbě básnické sbírky dětem umírá jejich matka. Její duše se k nim však vrací ve formě květiny, mateřídoušky, která roste na jejím hrobě.

 

Poklad

Jednou za rok se otevírá skála s pokladem. Vchod do ní objeví žena s dítětem v náručí. Žena do jeskyně vejde, dítě odloží a začne uvnitř sbírat zlato, se kterým následně běží domů. Skála se však i s dítětem uzavírá. Doma se navíc ženou nasbíraný poklad promění v kamení. Po roce se jeskyně znovu otevírá. Žena v ní překvapivě své dítě nalézá živé a zdravé a bez povšimnutí si pokladu s dítětem v náručí utíká domů.

 

Svatební košile

Dívka se modlí za svého milence, který je již dlouho v cizině. V modlitbě žádá, aby byl raději vzat její život, než aby musela žít sama. Modlitba se jí vyplní a již zemřelý mládenec si svou dívku odvádí na svůj „hrad“, kterým je kostel a přilehlý hřbitov. Na hřbitově se dívka před svým milencem ukrývá v márnici, ve které však leží umrlec, kterého může dívčin milenec „ovládat“. Dívka nakonec umrlce přemůže svými modlitbami k Panně Marii a v okamžik kohoutova zakokrhání, které oznamuje příchod rána, je zachráněna.

 

Polednice

Žena je doma se svým malým dítětem a vaří pro svého manžela oběd. Dítě však neustále křičí, takže ho jeho matka straší polednicí. Za tento prohřešek proti mateřství je žena potrestána příchodem polednice. V okamžiku, kdy polednice vchází do dveří domu, k sobě žena dítě začne ve snaze o jeho záchranu tisknout, čímž ho udusí. Poté žena omdlí a je vzkříšena až svým manželem, který v tu chvíli přichází domů.

 

Zlatý kolovrat

Vládce země zahlédne v lesním domě krásnou pannu, kterou chce získat za ženu. Její macecha mu slíbí, že ji na jeho hrad přivede. Po cestě však spolu se svou vlastní dcerou dívku (dceru nevlastní) zabije a na hrad přivádí tuto svou dceru nevlastní, která se za onu krásnou pannu pouze vydává. Matka s dcerou s sebou na hrad berou i končetiny zavražděné dívky.

Jeden stařec však tělo mrtvé dívky v lese najde a s pomocí končetin získaných od matky a její dcery výměnou za zlatý kolovrat a „živé vody“ dívku oživí. Kolovrat poté na hradě při předení pánovi prozradí pravdu. Ten nechává oběma ženám taktéž usekat končetiny a vyloupat oči a ožení se se svou skutečnou láskou, kterou znovu nachází.

 

Štědrý den

Dvě sestry jdou na Štědrý večer na nedaleký rybník, aby do ledu vysekaly otvor, ve kterém se jim má v temné vodě zjevit jejich budoucnost. První sestra vidí svou svatbu, druhá pohřeb. Proroctví se do roka vyplní. Jedna sestra se skutečně vdá, druhá zemře.

 

Holoubek

Mladá vdova truchlí za svého zesnulého manžela. Mladý panic, který ji potká, jí nabídne, aby se stala jeho ženou. Po svatbě jí mladík povídá, že nebožtík již ničeho neslyší a ona mu již není zavázaná. U hrobu nebožtíka však mezitím vyrostl dub, na kterém nyní sedává holoubek (duše zemřelého), který srdceryvně pěje. Pod tíhou holoubkova zpěvu žena spáchá sebevraždu utopením se v potoce.

 

Záhořovo lože

Poutník jde do pekla vykoupit svou duši a po cestě potká vraha Záhoře. Ten ho nechává projít výměnou za to, že mu poutník při cestě zpátky poví, co v pekle viděl. Poutník se po čase vrací a popisuje Záhořovi, co v pekle potkal. Řekne mu, že existuje Záhořovo lože, které je symbolem největšího utrpení a trestu. Záhoř poté poutníka prosí, aby mu bylo Bohem prominuto. Poutník mu za úkol ukládá pokání a odchází. Po devadesáti letech se již jako biskup k Záhořovi vrací a spolu s ním umírá. Duše obou mužů se jako holubice vznáší do nebe.

 

Vodník

Matka nechce svou dceru pustit k jezeru kvůli snu, který se jí v noci zdál. Dívka však matku neuposlechne a odchází. Na jezeře se s ní prolomí lávka a dívka padá do vody, kde se stává ženou vodníka. Dívce a vodníkovi se v jezeře narodí syn. Vodník po čase smutnou dívku pouští, aby se se svou matkou znovu setkala. Matka však dívku ve smluvený čas nechce pustit zpět. Vodník proto před prahem domu zavraždí dítě, které se jemu a dívce předtím v jezeře narodilo.

 

Vrba

Žena je přes den zcela zdravá, v noci je však její tělo jako bez duše. Muž se dozvídá, že se její duše každou noc stává součástí vrby. Jelikož se o ženu nechce dělit, vrbu pokácí. Po pokácení vrby však žena jako kosou podťatá umírá. Její duše muži poradí, aby z vrby udělal pro dítě kolébku a proutky zasázel, aby z nich jejich syn, až vyroste, mohl dělat píšťaly.

 

Lilie

Mladá dívka nechce být po smrti pohřbena na hřbitově (symbol smutku), ale v lese (stane se součástí přírody). Na jejím hrobě za tři roky vyroste lilie. Ta se zalíbí pánovi, který ji zahlédne při lovu a nechá ji vykopat a převést na svou zahradu. Lilie poté ožívá a ptá se po ochraně před sluncem, která jí byla výměnou za svatbu s mužem slíbena.

Jednou však muž musí ze svého domu odjet a starost o ženu (lilii) nechá své matce. Ta ženu–lilii záměrně nechává uschnout, za což ji syn po návratu prokleje.

 

Dceřina kletba

Dívka zavraždí své dítě, které počala s mladíkem, který ji následně opustil. Rozmlouvá se svou matkou, která se jí ptá, jak svůj skutek odčiní. Dívka matce odpovídá, že bude oběšena. Poté se matka ptá, co vzkáže mladíkovi, kterého milovala, a co vzkáže jí, své matce. Matce dcera zůstavuje kletbu za to, že ji ve vztahu s mladíkem nezabránila.

 

Věštkyně

Poslední báseň sbírky je obrazem z české historie (obraz Přemysla Oráče) a neradostným obrazem nadcházející budoucnosti českého národa, který však dle věštby opět jednou svoji slávu získá.

 

Bibliografický údaj: ERBEN, Karel Jaromír. Kytice. 6. vyd. v Odeonu. Praha: Odeon, 1988. 161 s.