Tato lyricko-epická báseň českého romantismu je dnes považována za jedno z nejkrásnějších děl české literatury vůbec. Tragický osud mladého loupežníka Viléma je dokreslen barvitými přírodními scenériemi, které tvoří neoddělitelnou součást díla.
Autor: Karel Hynek Mácha
První vydání: 1836
Žánr: báseň
Předzpěv
Úvodní pasáží Máje je předzpěv, který obsahuje silně působící verše oslavující češství a národní cítění. Ne všemi literárními historiky jsou však tyto verše vnímány jako oslava vlastenectví. Objevují se též názory, že se jedná o narážky na dobové vlastence, či dokonce parodii vyhraněného vlastenectví.
První zpěv
Večer v den prvního máje sedí mladá dívka (Jarmila) na břehu jezera a čeká na příchod svého milence (Viléma). Ve svém nitru je Jarmila plna obav, že za ní její milenec již nikdy nepřijde, v tom však na jezerní hladině spatří připlouvající loď s bílou plachtou. Na okamžik Jarmila přestane tesknit, jelikož se domnívá, že se v lodi blíží Vilém. Muž z lodě vybíhá skálou vzhůru k Jarmile a ta se vrhá v jeho náruč. V tom však její radost opět pomíjí, jelikož s hrůzou zjišťuje, že muž, kterého objímá, není Vilém. Muž Jarmile sděluje, že je Vilém ve vězení a druhý den má být sťat. Tento trest na něm má být vykonán za vraždu dívčina svůdce, Vilémova otce. Poté plavec odjíždí a Jarmilu nechává na skále samotnou. Ta ze skály padá do hlubin temných vod a ukončuje tak svůj život. (Tato interpretace není jedinou možnou. Osud Jarmily po odchodu plavce nemusí být všemi chápán jako sebevražda.)
Druhý zpěv
Na začátku druhého zpěvu je vykreslen obraz mladého vězně, Viléma, v noční cele. Vilém se ve své mysli navrací k Jarmile a obává se, že na něj již zapomněla. Dále Vilém vzpomíná na své mládí, kdy byl svým otcem vyhnán z domu a následně se stal vůdcem loupežníků. Dále Vilém „polou sedě a kleče půl“ vzpomíná na vraždu svého otce a přemýšlí, čí vina bude vlastně jeho popravou potrestána. V následující scéně Vilém hledí z okna a uvědomuje si, že zítra již ničeho podobného neuvidí. Klade si otázky, zda bude žít i po své smrti a dostane se mu toho, po čem toužil ve svém pozemském životě, nebo ho čeká věčné nic. Atmosféru poslední Vilémovy noci v cele dokreslují zvuky skapávající vody, která svou pravidelností Vilémovi odměřuje jeho zbylý čas. V průběhu svých úvah v cele Vilém opakovaně omdlévá a psychicky zcela vysílen a zhroucen s hřmotem řetězů upadává a znovu vstává.
V tom k Vilémovi přichází vězeňský strážce, který je probuzen řinčením jeho okovů. Strážce se sklání k Vilémovým ústům a poslouchá jeho šepot, ve kterém Vilém vyjevuje svůj příběh, který ho do vězení dovedl. Vilémův příběh a jeho nepřítomně vyhlížející obličej plný slz, potu a krve strážce natolik zasáhnou, že počne plakat a rychle z cely odchází. O tom, co z Vilémových úst slyšel, již strážce nikdy více nepromluví a již se ve svém životě ani nikdy více neusměje.
První intermezzo
Popisována je půlnoční krajina, jejíž dominantou je v tomto obrazu pahorek stojící nad jezerem. Na jeho vrcholu se tyčí sloup, jenž zdvíhá kolo, které je završeno bílou lebkou obklopenou duchy. Duchové se chystají na uvedení Viléma do jejich řad, ke kterému má dojít druhý den. Jeden z duchů se ptá přírody, co ona Vilémovi dá na jeho pohřeb. V tomto okamžiku soucítění přírody s Vilémovým osudem graduje, jelikož ta v plné síle vstupuje do jeho příběhu a vyjmenovává, čím vším Vilémův pohřeb „obdaruje“.
Třetí zpěv
Ve třetím zpěvu nastává nový den, dosud ještě zahalený v mlze. Příroda se po noci opět probouzí a jitrem se začíná nést hřmot lidí, kteří vycházejí z města s očekáváním vyvedení zločince z vězení. Z města vycházejí vojáci a ve svém středu vedou odsouzeného Viléma. Vilém se ještě naposledy rozhlíží po kraji a loučí se se svým životem. Vojáky je přiveden na popraviště, kde již stojí nachystaný kat s mečem. Vilém před katem pokleká a ten mu rychlým seknutím utíná hlavu. Hlava od těla odskakuje a ono samo se též hroutí k zemi. Vilémova krev počíná téci po zemi a jeho mrtvé tělo je vpleteno v kolo, na jehož vrcholu ční jeho useknutá hlava.
Druhé intermezzo
Druhé intermezzo čtenáři vyjevuje sbor loupežníků, kteří uprostřed přírody truchlí nad smrtí svého vůdce.
Čtvrtý zpěv
Sedm let po Vilémově popravě, poslední den v roce, přijíždí v noci do kraje sám básník, který na vrcholu pahorku uzří na vztyčeném kole Vilémovu bílou lebku. Druhý den se na obraz, který viděl, ptá hospodského a ten mu vypráví Vilémův příběh. Básník z kraje pln dojmů odjíždí, stále je však váben zpět. Prvního máje se proto do Vilémova kraje navrací a tráví další večer prvního máje pod kolem s Vilémovou lebkou.
Bibliografický údaj: MÁCHA, Karel Hynek. Máj. 1. vyd. v Nibiru. Praha: Nibiru, 2009. 69 s. ISBN 978-80-9036-984-9.